Vznikla-li následkem neplatnosti konkurenční doložky zaměstnanci škoda a nezpůsobil-li tuto neplatnost zaměstnanec výlučně sám [to je z povahy věci vyloučeno, je-li konkurenční doložka neplatná (tak jako v posuzované věci) z důvodu absence závazku zaměstnavatele poskytnout zaměstnanci přiměřené peněžité vyrovnání], nemůže být neplatnost konkurenční doložky zaměstnanci na újmu. Vzniklou škodu je proto zaměstnavatel povinen zaměstnanci nahradit (§ 21 zák. práce), a to podle ustanovení § 265 odst. 1 zák. práce, vznikla-li zaměstnanci škoda při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním porušením právních povinností nebo úmyslným jednáním proti dobrým mravům, nebo podle ustanovení § 265 odst. 2 zák. práce, způsobili-li zaměstnanci škodu porušením právních povinností v rámci plnění úkolů zaměstnavatele zaměstnanci jednající jménem zaměstnavatele (srov. Rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1773/2008, 21 Cdo 4393/2015 nebo 21 Cdo 4339/2011). Za škodu pak zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za předpokladu, že mezi vzniklou škodou a porušením právní povinnosti, která se do poměrů účastníků promítla v podobě neplatné dohody o konkurenční doložce, existuje vztah příčinné souvislosti (tj. bez neplatné konkurenční doložky by škoda nevznikla tak, jak vznikla). Na příčinné souvislosti mezi neplatnou konkurenční doložkou sjednanou mezi žalobcem a žalovaným a vzniklou škodou nemůže nic změnit ani odvolacím soudem akcentovaná okolnost, že žalobce neměl v úmyslu se neplatnou konkurenční doložkou řídit.

Rozsudek v plném znění je dostupný zde