Není-li forma pracovněprávního jednání výslovně stanovena, pak vycházeje z principu bezformálnosti pracovněprávních jednání, je třeba přijmout závěr, že nabídku změny dalšího pracovního zařazení lze platně učinit i ústně.

Nemožnost zaměstnance dále zaměstnávat znamená, že zaměstnavatel nemá pro zaměstnance žádnou práci; jde tu tedy o absolutní nemožnost zaměstnance dále zaměstnávat. Povinnost nabídnout zaměstnanci jinou práci odpovídající jeho kvalifikaci znamená, že se nevyžaduje, aby zaměstnavatel navrhoval zaměstnanci takové pracovní zařazení, při němž by nebyla zcela využívána jeho dosažená kvalifikace, a současně se nesmí jednat o práci, k níž zaměstnanec nemá potřebnou kvalifikaci a nemůže ji ani získat zaškolením nebo jinou průpravou.

Nabídková povinnost zaměstnavatele nemůže být splněna, je-li zaměstnanci nabízeno pracovní místo, které v době učinění nabídky ještě nebylo zřízeno, nejde tedy o platnou nabídku podle ustanovení § 73a odst. 2 věty první zák. práce. Taktéž není zaměstnavatel povinen zřizovat nová místa, která budou vyhovovat potřebám zaměstnance.

Rozsudek v plném znění je dostupný zde