Ustanovení o smluvních pokutách v pracovněprávních vztazích a jejich přípustnosti platí nejen ze strany zaměstnavatele vůči zaměstnanci, ale taktéž i naopak (jako v případě řešeného rozsudku). Zaměstnanci je tedy, stejně jako zaměstnavateli vůči zaměstnanci, v rámci pracovněprávních vztahů zapovězeno uplatňovat smluvní pokutu, a to v návaznosti na to, že v pracovněprávních vztazích smí smluvní pokuta utvrdit jen závazek zaměstnance z konkurenční doložky sjednané ve smyslu ustanovení § 310 odst. 1 zák. práce o tom, že se zaměstnanec po určitou dobu po skončení zaměstnání, nejdéle však po dobu 1 roku, zdrží výkonu výdělečné činnosti, která by byla shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele nebo která by vůči němu měla soutěžní povahu. Ujednání smluvní pokuty k utvrzení jiných závazků zaměstnance a zaměstnavatele je ustanovením § 346d odst. 7 zák. práce zakázáno. Odchýlí-li se smluvní strany od uvedeného zákazu, k ujednání o smluvní pokutě se nepřihlíží (srov. § 346e zák. práce).

Rozsudek v plném znění je dostupný zde