Ve vztahu k aplikaci ustanovení § 69 – 72 zák. práce – vykládat tak, že i v případech, kdy právní postavení zaměstnance a zaměstnavatele se řídí ustanovením § 69 – 72 zák. práce, má zaměstnanec za toto období nárok na (slovy čl. 7 Směrnice) „placenou dovolenou“, a není možno pominout ta ustanovení zákoníku práce, která upravují nároky zaměstnance na dovolenou, včetně nároku na náhradu mzdy nebo platu za tuto dovolenou a způsobu jeho výpočtu, zejména tedy ustanovení 213 odst. 1, § 218, § 222 odst. 1 zák. práce.

Rozsudek v plném znění je dostupný zde